V Zátiší je stráň za rybníky severně od Vodňan. Kdysi tam bývala vinice a ještě dříve šibeniční vrch. Přírodní městské korzo však posledních několik desetiletí pustlo. Vycházkové cesty, lavičky a vyhlídky do krajiny zarostly trním. V srpnu 2012 zde skupina sochařů a architektů v rámci dílny vytvořila několik autorských objektů. Vědomi si významu místa – někdejší brány hlavního příjezdu do města, pokusili se připomenout původní slávu lesoparku a započali jeho dlouhodobou obnovu.

Nová cesta láká do starých míst. K lavičce probuzené z trnitých keřů, za hranu příkrého srázu, k vyhlídce pro dva v korunách stromů, odkud je v dálce za rybníky vidět věž kostela. Tradiční místo milostných schůzek.

Kolem majestátního javoru na mýtině se plíží vyhlídková lavička. Za poetické jméno vděčí okolnímu plevelu, zatím je totiž poněkud slepá. Mezi ostatními dobrodružnými atrakcemi je Slepýš díky své pozvolné nástupní plošině velmi oblíbený

u dětí a seniorů.

Stěžněm lesní Archy je vzácný jilm, v místních podmínkách téměř vymizelý strom. Žebra lodi tvoří akatové kmeny. Různě vysoká pódia mohou naznačovat hladinu vody, která zaplavuje trup. To ale jen v bujné fantazii. Ve skutečnosti loď poskytuje útočiště pro povalování na sluníčku nebo pro vyučování v přírodě.

Geometrická stavba je vidět už z dálky a láká návštěvníky do Zátiší. Kdo vystoupá na její vrchol, sám se může do dálky rozhlédnout. Velkolepá vyhlídka navazuje na linii původního příjezdu do města mezi rybníky. Altán je zkonstruován levným, ale esteticky kvalitním systémem Ida©.

Skrytý mezi stromy se vznáší létající altán. Skrz proutěné stěny můžete sledovat dění na mýtině, rybníky i vodňanskou kostelní věž. Vidět a nebýt viděn. Nebo se jen pohupovat ve větru a koukat do korun stromů, které chrání i před deštěm. Do Apola se vstupuje podlahou.